Blog

Tichý pláč: jak je to s citlivostí, kterou svět nechápe

Sebehodnota je stále ve vývoji. S každým dnem je jasnější a vyšší, jako samozřejmá součást osobního bytí.
Vědoma si svých silných i slabých stránek, s odhodláním být nejlepší verzí sebe sama.
Po střípcích posbíraná z úplného dna života, kde se rozhodovalo o životě a smrti. Silnější než kdy jindy. Šťastná, vděčná a vědoma si krásy obyčejnosti...

Představte si, jak snadné to může být... všude, kam se podíváte, vidíte spokojenou rodinu. Miminko rozdává úsměvy, krásně spinká, nic a nikoho nepotřebuje. Jednou za několik hodin se nají a zase je spokojené. Vidíte vyrovnanou, šťastnou ženu, která je v pohodě, žije si svůj ideální život. Mimo péči o miminko stíhá uklízet, vařit, pracovat, a to vše...

Stojíte na prahu nového života.
Možná cítíte jemné chvění v břiše, jako by vás obklopovala jemná melodie, která vás vede na cestě k neznámému.
Je to cesta, kterou jste ještě nikdy neprošla, a přesto je plná očekávání a naděje.

,,Bylo jednou jedno malé děvčátko, které milovalo pohádky. Každý večer, když se přitulila ke své mamince, slyšela kouzelné příběhy o princeznách, dracích a statečných rytířích. Maminka jí jemně hladila vlasy a její hlas zněl jako ukolébavka. Děvčátko zavíralo oči a představovalo si, jak se prochází po rozkvetlé louce, kde motýli tančí ve vzduchu....

Mateřství je nádherná, ale zároveň náročná cesta.
Otevírá nám nové obzory a učí nás mnohé o nás samých.
Pojďme společně růst, inspirovat se a objevovat sílu, kterou v sobě každá z nás nosí.